Umožni proroctví / prorokování ve svém sboru
Praktický návod pro správce sboru / církve (jednotlivce nebo skupinu lidí)
1.1 Rozhodnutí a veřejná deklarace
Sděl veřejně církvi:
a) že bys byl rád, kdyby se biblické novozákonní prorokování do budoucna stalo součástí života církve, kterou spravuješ.
b) že s konkrétními lidmi (např. staršími) hledáš na modlitbách a v Písmu způsob a formu, jak k tomu dojít.
c) že tuto svou touhu podepřenou Písmem odevzdáváš spolu se staršími (všemi vedoucími sboru) Bohu, aby ji sám podle své vůle a ve svůj čas naplnil.
Vyhni se pokušení stanovit časovou lhůtu, do kdy se prorokování stane součástí sborového života. Jenom se Bohu otevři a měj pokoj.
1.2 Úvodní vyučování
Zajisti vyučování na téma proroctví / prorokování pro skupinu lidí, kteří ti v církvi budou pomáhat oblast prorokování otevřít (viz bod 1.1b). Vyučujícím by měl být prorok, který v aktivní prorocké službě již stojí. Kontakt na takové lidi mohou poskytnout například ČEA nebo KMS. Vyučující prorok by kromě úvodního vyučování měl přislíbit též mentorskou pomoc do budoucna.
1.3 Praktický rozjezd
Toto setkání s vyučujícím prorokem (bod 1.2) pro úzký okruh lidí (tvých spolupracovníků) by kromě slova vyučujícího mělo také obsahovat dostatečný časový prostor na otázky všech zúčastněných. Výsledkem tohoto setkání by měl být plán dalších kroků - co konkrétního udělat pro to, aby lidé ve sboru:
a) měli časový prostor prorokovat**
b) věděli, že jejich prorocké slovo bude rozsuzováno***
** Prorokování se nemusí hned od počátku stát součástí nedělní bohoslužby. Může tomu být věnována část modlitební, večeru chval, biblické či domácí skupinky. Může za tím účelem vzniknout nový typ shromáždění.
*** Prorokující musí rozumět tomu, že prorokuje částečně (přináší pouze část celkového Božího záměru pro dané shromáždění, pro daný čas, pro dané okolnosti, atd.). Musí pokorně přijmout fakt, že se k jeho slovu vyjádří autorita postavená Bohem. Musí vědomě jít do rizika, že Boží bude potvrzeno a lidské bude odmítnuto. Musí vědomě jít do rizika, že se dokonce rozsuzující může mýlit a prorokující svůj případný nesouhlas s rozsouzením nebude v tu chvíli sdělovat. Odloží to na čas po shromáždění a svůj nesouhlas s rozsouzením sdělí rozsuzujícímu osobně až po shromáždění. Ať se pevně ustaví toto pravidlo: autorita má při rozsuzování poslední slovo, prorokující se na autoritu může v případě nejasností obrátit následně a autorita jej vyslechne a určí další postup.
Stejně tak rozsuzující musí vědět, že neposuzuje lidskou nádobu (prorokujícího), ale poselství. Každý se může mýlit, i prorokující člověk. Může se vyjádřit neobratně nebo přidat k Božímu vjemu své lidské myšlenky. Rozsuzující v takovém případě nemá prorokujícího zesměšnit nebo srážet před ostatními.
Rozsuzující nemá také žádnou povinnost vědět vše o všem. Může například s pokorou říct : "V tomto prorockém slovu vnímám nějaké Boží poselství, ale nevím, jak bychom ho nyní mohli a měli konkrétně uchopit. Budeme se následující týden modlit a hledat, co nám Bůh chtěl sdělit, pokud toto slovo pochází od Boha." Duchovně zralé lidi pak může osobně poprosit, aby mu své podněty k tomuto slovu například poslali na email, atd.
1.4 Bezpečné místo pro růst v prorockém obdarování
Jakmile bude vyjasněno, kdy a na jakém shromádění je možno prorokovat, mělo by se toto prostředí stát bezpečným místem růstu a zrání v prorockém obdarování. V případě, že sbor či církev nemá proroka, který by tuto oblast duchovně zaštiťoval, je důležitě zajistit tuto mentorskou službu zvenčí (viz 1.2). Lidé horlivě usilující prorokovat potřebují lidský vzor, potřebují sdílet své zkušenosti, zápasy s nejistotou (zda poselství pochází z Boha) či strachem ze selhání nebo strachem z lidí. Správce sboru musí rozumět tomu, že v duchovní službě rosteme. I on jednou kázal poprvé, i on jednou poprvé pastoroval a z Boží milosti je dnes zralejší a způsobilejší, než byl na počátku. Stejně tak je to i s člověkem, který vstupuje do prorocké oblasti. Musí dostat prostor růst, zdokonalovat se, musí vědět, že může udělat chybu a nebude odsouzen.
1.5 Sdílení prorockých podnětů
Je dobré, když správce sboru neopustí svou počáteční vizi, aby se biblické novozákonní prorokování stalo po určité době součástí života celé církve. Pokud se totiž prorokování uzavře v tomto bezpečném prostředí pro růst v daru proroctví a celá církev se o tom, co na tomto místě probíhá, nikdy nic nedoví, k biblickému novozákonnímu prorokování v této církvi nedojde. Uzavřené místo k růstu má smysl, pouze pokud se celá církev bude držet dobrého, co odtud k církvi zazní. Správce sboru musí najít způsob, jak dobrá prorocká poselství předat celé církvi. Uzavřené místo k prorokování není konečným cílem. Je tu kvůli růstu. Když přijde zralost a osvědčenost, pro zralé a osvědčené již není potřeba. Zralí a osvědčení proroci by měli mít možnost prorokovat celé církvi. Tehdy církev doroste do biblického prorokování.
1.6 Biblické novozákonní prorokování
"Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali." 1. Korintským 14:1 Bez lásky ve sboru či církvi nebudou výše uvedené kroky fungovat. Ukáží se jako naprosto marné. Prorokování se zařadí vedle ostatních věcí jako další soběstředná a samoúčelná sborová aktivita. Pokud je však ve sboru silný důraz na 1. a 2. přikázání a prorocky obdarovaným lidem se umožní růst v jejich obdarování, slova apoštola Pavla se v tomto sboru naplní:
"Jeden po druhém můžete všichni prorokovat, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni." 1. Korintským 14:31"Když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý, bude ode všech usvědčován a ode všech souzen. Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář, pokloní se Bohu a vyzná: Vskutku, mezi vámi je Bůh!" 1. Korintským 14:24-25
Možná, že nebudou prorokovat všichni, ale zralí a osvědčení proroci prorokovat budou. To přinese prospěch věřícím i nevěřícím a v konečném důsledku slávu Bohu a našemu Pánu Ježíši Kristu.
V případě dotazů mne můžete kontaktovat na mé emailové adrese ohen.karmelu@gmail.com
Milan Chotaš
