Pán mi tento biblický oddíl, slova tohoto proroctví, položil na srdce v červnu 2011. Výklad, tak jak je popsán níže, jsem přijal a dokončil dne 2. srpna 2011. Uvedené citace jsou z Českého studijního překladu bible.
Ez 37:1-14 (prosím, přečti si celý oddíl)
Hlavním adresátem proroctví je židovský národ, hlavním místem naplnění je území státu Izrael a hlavním časovým kontextem je tisícileté království. Pán však toto slovo obživuje a touží jím oslovit českou církev a český národ.
Verš 1:
„Pláň“, otevřené, ale ohraničené území symbolizuje Českou republiku. Bůh slovo tohoto proroctví otvírá a zjevuje „uprostřed pláně“, to jest v centru ČR, v Praze. Praha se v určité formě zjevného vyjádření tohoto proroctví stane symbolem pro celou zemi. Ovšem celá pláň, to jest celá ČR, je plná kostí. Toto slovo proroctví je pro celou ČR a má se naplnit v celé ČR.
Verš 2:
„Nad kostmi“ - prorockého vhledu a porozumění se nám vždy dostává z Boží perspektivy, shora.
„Kolem dokola“ – stráž, hlídka, obchůzka kolem celého Božího tábora. Celý Boží lid je zahrnut a prorocká služba má strážit, hlídat, obsáhnout celé Boží území.
„Velmi mnoho kostí“ – Pán má mnoho duší v tomto národě (viz Sk 18:10).
„Velmi mnoho kostí“ – Pán má mnoho duší v tomto národě (viz Sk 18:10).
„Velmi suché kosti“ - odkaz na starobylé duchovní dědictví; duchovní sklizeň českého národa již prodlévá mnoho generací.
Verš 3:
„Lidský synu“ – Bůh od proroka očekává ztotožnění se s lidmi, jimž je slovo určeno. Pokora uchovává prorokovo srdce schopné správně uchopit a interpretovat pohled z Boží perspektivy (viz verš 2 – „pak mě nad nimi provedl kolem dokola“). Úřad proroka (i duchovní dar prorokování) je Boží oddělení (i pověření) z Božího rozhodnutí, nikoli na základě výlučnosti člověka. Identita lidské bytosti a Božího dítěte je však důležitější než pracovní pověření.
„Panovníku Hospodine“ – prorokovo neustálé vědomí Boží svrchované vlády je podmínkou pro pokračování dialogu z Boží strany. Poddanost člověka otevírá cestu k naplnění Božího záměru a uschopňuje člověka zůstávat použitelným k ovlivňování nadpřirozených věcí a jevů.
Verš 4:
„Prorokuj“ – Boží iniciace, zjevení, porozumění, prorokova pokora, ztotožnění se s lidmi a poddanost připravily půdu pro Boží jednání skrze proroka.
„Vyschlé kosti“ – prorok není povolán k pochlebování. Má v lásce říci pravdu a na Boží popud má vyschlé kosti oslovit „vyschlé kosti“. Proroci a prorocký lid musí znovu nabýt smělost nazývat věci pravými jmény. Pochlebování či otupování ostří Božího slova je klam a svod k falešnému prorokování; je to cesta k neplodnosti a ztrátě pověření (srovnej Lk 6:26 „Běda, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře; vždyť totéž činili jejich otcové falešným prorokům.“)
Verš 5:
„Toto praví Panovník“ – prorok mluví za svrchovaného vládce, nikoli za parťáka, který by se rád s lidmi na něčem spolupodílel. Prorok je pokorný ve svém srdci, ztotožněný s těmi, jimž je slovo určeno, sám příjemcem Božího poselství (srovnej Ez 3:10 „Lidský synu, všechna má slova, která k tobě promluvím, přijmi do svého srdce a poslouchej na vlastní uši), ale také smělý a neohrožený jako lev předávající slovo v autoritě toho, který mluví, Krále Králů, Panovníka nade vším stvořením.
„Hle, uvedu do vás ducha a vy ožijete“ – pohleďte, vizte, toto já, svrchovaný Bůh a Pán učiním, já do vás uvedu ducha, takže ožijete.
Verš 6:
„Šlachy“ – spoje či spojení, vazby, které umožňují smysluplnou a funkční spolupráci jednotlivých částí těla. Vazivo, které jednotlivé části drží pohromadě. Šlachy symbolizují lásku, pouto smlouvy, společný záměr a cíl, sounáležitost a spojení v bratrském svazku.
„Maso“ – hmota, materiál, hlína v rukou Hrnčíře, nástroj, který Stvořiteli umožňuje naplnit své záměry skrze člověka; maso zde zahrnuje i vnitřní orgány a vyjadřuje podstatu lidství, které ovšem svého plného rozměru dosahuje až při obživení Duchem (viz masité srdce Ez 36:26).
„Kůže“ – přikrytí (autoritou), zahalení (čistota, dokonalost, svatost), ochrana (odolnost, zabránění infekce, výrazné snížení zranitelnosti od vnějších jevů), celistvost, ale i forma, výraz, osobité vyjádření projevu života.
„Duch“ – dech života, obživení, zmocnění k Božímu životu, k Božím skutkům, k naplnění Boží vůle; šlachy, maso a kůže sami o sobě nestačí k naplnění Božího záměru.
„Poznáte, že já jsem Hospodin“ – příchod Ducha (nadpřirozené zmocnění k Božímu životu) s sebou přináší zjevení nezasloužené, neuchopitelné, člověkem nenaplánovatelné Boží svrchovanosti, jedinečnosti a moci nad všemi věcmi, včetně smrti. Takové jednání Boží milosti má vždy moc „oplodnit“ plodné (to jest otevřené, dychtivé, toužící, hledající) lůno srdce a počít, dát narodit se, rozšířit, upevnit či znovu obnovit poznání Hospodina.
Verš 7:
„I prorokoval jsem“ – již povolaný strážce Izraele (viz Ez 33:7) / Bohem ustavený prorok v církvi je připraven poslechnout; ví, že jeho úkolem je prorokovat. Vnitřně naladěn, očekává tedy Boží pokyny.
„Hluk / hřmot“ – přítomnost Boží slávy (viz Ez 3:12), přítomnost Boží působící moci (viz Sk 2:2) je jakýmsi spouštěčem i potvrzením Boží svrchované iniciativy, která se z nadpřirozené roviny přenáší do našeho fyzického světa.
„Kosti se přiblížily ke svým kostem“ – přirozená blízkost, dokonalá komplementárnost a kompatibilita, jako kvádry pro budování Božího domu, které na sebe dokonale nasedají (viz 1.Par 22:2, 1.P 2:5).
Posloupnost je důležitá, nejdříve proběhne přiblížení k sobě patřících kostí, vytvoří se nová kostra.
Verš 8:
„Spatřil jsem na nich šlachy“ – zdá se, že to byl rychlý sled; hned jak se přiblížily k sobě patřící kosti, objevily se na nich šlachy. Spojení či vazby se při správném postavení (rozestavení) Božího lidu rychle vytvoří.
„Maso vyrostlo“ – jasně viditelný proces, postupný rozvoj, rostoucí uvědomění sebe sama, proč, jak a k čemu jsem stvořen, aktivní dorůstání do plnosti lidství a lidská část vstupování do Božích skutků, v nichž je uskutečňován a naplňován Boží předzvěděný plán a záměr.
„Od shora se na ně natáhla kůže“ – přikrytí Boží autoritou, posvěcení, upevnění vědomí vlastní identity a bezpečí v Bohu, ale i viditelná integrita a zbožnost. Pohyb od shora dolů je důležitý – Bůh svým jednáním utvrzuje a zjevně potvrzuje linii autority v Božím království. (Srovnej Ž 133:2 – olej stékající z Áronovy hlavy dolů, na vous až na cíp roucha).
„Duch v nich nebyl“ – jako v přirozeném světě (stvoření Adama, do něhož Bůh vdechl život), tak i v duchovním světě je jakékoli počínaní bez Božího Ducha marné a nicotné; (srovnej J 15:5 „beze mne nemůžete činit nic.“)
Nyní jsou všechny věci v přirozené, lidské rovině připraveny.
Verš 9:
„Prorokuj k duchu“ – nový Boží pokyn prorokovi. Bůh pracuje bez přestání, ovšem kvůli člověku po částech (aby je člověk dokázal postihnout, přijmout a uchopit) a stále hledá nástroj k uskutečnění dalšího a dalšího dobrého záměru a skutku. To má vést lidi k neustálému hledání Boží vůle. Ježíš je cesta. Naplňujeme své spasení krok za krokem. Stejně tak se uskutečňuje Boží plán, krok za krokem, noc pomíjí a den se přibližuje, až do rozbřesku jitra.
„Přijď duchu od čtyř větrů a vdechni do těchto pobitých, ať ožijí“
- Duch je dech života, Boží síla, přítomnost a moc.
- Čtyři větry jsou čtyři světové strany, všudypřítomnost Božího Ducha, celistvost, vše a všechny zahrnující Boží plán; Bůh nikoho nepomíjí, jeho vůle je, aby všichni došli poznání pravdy a měli věčný život v Něm.
- Pobití jsou smrtí, hříchem, nemocí, vyčerpáním, beznadějí umoření lidé.
Verš 10:
„I prorokoval jsem“ - prorok je opět připravený k poslušnému naplnění všech Božích instrukcí.
„Tu do nich přišel duch, ožili a postavili se na nohy“ – duch, Boží život staví na nohy bezvládně ležící tělo; duch přemáhá mdlobu a únavu těla, zmocňuje k Božím skutkům.
„Převelice velké vojsko“ – velmi vysoký fyzický počet lidí připravených k boji.
Verš 11:
Prorok má dále udržovat postoj ztotožnění se s těmito lidmi, je stále nazýván „lidským synem“.
„Tyto kosti jsou celý dům izraelský“ – vojskem není pouze část církve, nýbrž celá církev; hranice celé církve je ovšem duchovní, nikoli organizační.
„Hle, říkají: naše kosti uschly, naše naděje zahynula, jsme ztraceni“ – církev hledíc na svou schopnost a sílu vyjadřuje svůj postoj beznaděje a skepse. Je to církev, která chodí viděním, nikoli vírou. Je plná tělesných skutků, unavená zákonictvím, vyčerpaná ztrátou intimity s dárcem života, nenaplněná, v duši prahnoucí po změně, ale bez síly a moci změnit svůj úděl.
Verš 12:
Pánova milost znovu volá strážce, připraveného a poslušnéhop proroka, jednoho z těchto lidí, aby mluvil za Boha.
„Hle, otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide. Přivedu vás na izraelskou půdu“ – Bůh otevře odkaz minulosti českého národa a české církve, všechna minulá hnutí a požehnání, všechny své dary. Znovu je odkryje a vyvede na světlo.
Verš 13:
„Poznáte, že já jsem Hospodin“ – viz výše, verš 6. Nové a nové zjevení Boží milosti se hlouběji a hlouběji otiskuje do mysli a srdce člověka; prohlubuje se poznání Boha.
Verš 14:
„Vložím do vás svého ducha a ožijete. Pak vám dám spočinout na vaší půdě“ – dosažení, obsazení již dříve dobyté a později ztracené půdy je možné pouze v Duchu a skrze něj. Není to ďáblova půda, je to naše půda; od Boha darovaná při stvoření a Kristem znovu vykoupená. My na ní máme právní nárok kvůli Ježíšově úhradě dluhu.
„I poznáte, že já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám, je výrok Hospodinův“ - když je naplněno zaslíbení, lidé skrze zjevení poznávají, že Bůh zaslíbení dal, promluvil o něm (opakovaně ho z generace na generaci připomínal) a naplnil ho. Tělesné mysli je naplnění zaslíbení skryto, ale duchovní člověk je přiveden k poznání.
Pro naplnění tohoto proroctví v české církvi a v českém národě Bůh počítá s aktivní účastí proroků, kteří se stejně jako Ezechiel stanou Božím nástrojem v tomto postupném procesu; Ezechiel byl Bohem třikrát vyzván, aby prorokoval a jeho prorokování přineslo následující úrovně:
- první proroctví / prorokování (verš 4) přineslo strukturální a organizační revoluci.
- druhé proroctví / prorokování (verš 9) přineslo mobilizovanou, velmi početnou armádu.
- třetí proroctví / prorokování (verš 12) mělo přinést znovuzabrání zaslíbené země. Není však zřejmé, zda Ezechiel poslušně prorokoval a spatřil v duchu dosažení této úrovně. Spíše se zdá, že ne. Pán tak tímto Písmem ukazuje dvě věci. Zaprvé, toto proroctví se nenaplní za Ezechielova života. Zadruhé, dosažení třetí úrovně (to jest znovuzabrání zaslíbené země) je mnohem obtížnější než dosažení prvních dvou a je spojené s mnohem větší duchovní opozicí a specifickým Božím načasováním. V Kristu a skrze Krista je však i tato úroveň dosažitelná. Navíc, právě nyní je příhodný Boží čas, který nesmíme promarnit.
Pouze několik vybraných myšlenek k jednotlivým úrovním (hlubší rozbor těchto úrovní není cílem této interpretace proroctví o údolí suchých kostí - Ez 37):
Úroveň 1 - strukturální a organizační revoluce v české církvi
- služebnosti / úřady Ef 4:11-16, 1.Kor 12:28
- působení (Otec) , služby (Syn), dary (Duch svatý) 1.Kor 12:4-6
Nová kostra, struktura, organizace proroste tu současnou, aniž by ji hubila; denominace či jakékoli jiné organizační spojení není Bohu na překážku.
Úroveň 2 - mobilizovaná Boží armáda
- Davidovi bohatýři 2.S 23:8-39; ve verši 39 se uvádí „všech bylo třicet sedm“ (srovnej 1.Par 11:11-47 – vyjmenováno padesát bohatýrů; Joáb je vždy zmíněn odděleně, s vojskem je spojen, ale na seznamu bohatýrů chybí)
Armáda je vždy vedena vojevůdci (to jest vůdci pro čas boje), kteří mohou ale nemusejí být i vůdci v čase budování (srovnej 1.Par 11:8 David i Jóab budují Jeruzalém).
Láska projevující se poslušností a zbožností je nejúčinější duchovní zbraň. Tato úroveň bude spojena s nevídanou vášní a touhou nevěsty po Kristu. Tento nový oheň horlivého milování dramaticky promění veškeré aktivity církve a přivede ji do nové dimenze duchovní autority (srovnej Pís 6:3, některé překlady 6:4 – bázeň budící, majestátné vojsko pod praporci). Je zřejmé, že nová chvála, přímluvy či duchovní boj budou průvodními a viditelnými projevy této proměny srdce.
Úroveň 3 - znovu obsazená, zabraná a osídlená zaslíbená země
- dějiny českého národa (Jan Hus, husitství, Petr Chelčický, Jednota bratrská, ...), duchovní obrození, dramatická proměna společnosti, postavení českého národa v rámci Evropy
- expanze, rozšiřování Božího království; síla a moc armády použita k dobývání
Hlad po spáse nevěřících, milující srdce nevěsty nasměrované k neúnavné práci, k vyprázdnění, zmaření sebe sama, aby Kristus vzešel obráceným jako světlo v temnotě.
- On musí růst, já však se menšit (J 3:30).
- Blahoslavenější je dávat než brát (Sk 20:35).
- Mé děti, které opět rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus (Gal 4:19).
- Horlivost pro tvůj dům mě stravuje (Ž 69:10).
- Oblíbil jsem si dělat to, co je ti milé, můj Bože / Činit tvou vůli, Bože, je mým přáním (Ž 40:9).
- Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí on, to činí stejně i Syn. Neboť Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám činí (J 5:19-20) – toto slovo se naplňuje předně na prvorozeném Kristu, ale i na každém dalším Božím potomku žijícím v horlivé lásce a poslušnosti.
Výzva k prorokům v české církvi
Pokud jsi byl Bohem povolán za strážce, prosím tě, abys ve víře vyznával slova proroctví Ez 37:1-14 nad českou církví. Kéž naše generace na vlastní oči uvidí a vstoupí do všech tří úrovní.
Milan Chotaš
Milan Chotaš
